Příběh Primitíva
Život si žádá rituály a label Nomad Sky Diaries tomu vychází vstříc. Co jiného než rituál je totiž otvírání malé černé krabičky honosící se logem Porenut a slovem „Sebaklam“ skýtající miniCD nebo v lepším případě kazetu, story book, plakát a kámen?
Tohle všechno jsou přesně ty věci, které člověk potřebuje, aby se ponořil do díla, na němž je víc než cokoli jiného poznat, že je dělaný lidmi, kteří to myslí vážně nebo vás o tom minimálně dovedou přesvědčit.
Šum k black metalu patří, proto s kazetou neuděláte chybu. Tak či tak se na vás nahrne ohromná kopa fortelně natočené hudby, v níž není prostor pro faleš. Znovu by se dalo mluvit o poctivosti, tentokrát mě ale u Porenut poprvé napadá, že kromě spokojenosti plynoucí z řemeslně bezvadně zvládnutého žánru cítím i přítomnost jakéhosi nepopsatelného kouzla, které je těžké uchopit, ale přitom ho máte neustále před očima.
„Sinavá, miestami úplne čierna koža bola zvrásnená desiatkami mokvajúcich pľuzgieroch, ktoré v priamom prenose praskali a vypúšťali ohromné zásoby hnisu.“
Nahrávka se mi rychle vtírá pod kůži a to jsem ještě ani neotevřel story book, černou perlu posouvající „Sebaklam“ někam hodně, hodně daleko. Vidíte v něm každodennost proměněnou přívalem expresivity v monstrózní veletrh černočerné bizarnosti pohybující se mezi ultimátním nihilismem, s nímž nelze diskutovat („Román bol len vyvrcholením životnej púte, lemovanej poznáním nezmyselnosti a absurdity l'udskej existencie. Celý som ho vytvoril z nekonečnej prázdnoty, ktorú som odjakživa pociťoval vo vzťahu k sebe, matke, otcovi a každému, koho som stretol...“), přes sžíravý sarkasmus („Aj kéď Primitív Nietzscheho dielo nikdy nedočítal, rád sa ním oháňal při každej príležitosti. V rámci sociálnej skupiny se tak snažil z pozície beta až gama samca intelektuálnym bonmotom okabátit; a následne k páreniu dohnať prítomné samice. Mohol se radšej učesat, kokot.“) až po přívaly fyzicky hmatatelné odpornosti („Sinavá, miestami úplne čierna koža bola zvrásnená desiatkami mokvajúcich pľuzgieroch, ktoré v priamom prenose praskali a vypúšťali ohromné zásoby hnisu. Zo zápästného kľbu vyčnieval kus kosti na ktorom sa drolilo hubovité tkanivo, jako pozostatok pokusoval dať celý tento bizarný karneval do poriadku.“)
Zhruba takovýmto způsobem se před námi odvíjí příběh Primitíva podkreslený hutným a duši škrábajícím black metalem. Pokud bychom z něj byli nervózní, můžeme použít přiložený kámen jako antistresovou pomůcku a převalovat jej v dlani. Pokud bychom pociťovali vztek, můžeme kámen vší silou hodit. A pokud by v nás Primitívův příběh vyvolával beznaděj, můžeme si to hodit my. Teprve to bude moment, kdy jsme jej pochopili.
